Skládaná střešní krytina –⁠ vývoj

I materiály pro střechy se začaly zdokonalovat. Větve, listí, chvojí, trávu, rákos začaly nahrazovat trvanlivější materiály. Ploché střešní desky ze sušeného jílu, které byly nalezeny v Číně a pocházejí z roku cca 2 tisíce před naším letopočtem, jsou podle archeologických nálezů asi nejstarší předchůdci dnešních skládaných střešních krytin. K dalším zajímavým archeologickým nálezům patří krytina, která byla nalezena v Římě a její stáří se odhaduje na 3 tisíce let. Tvarem připomíná dnešní prejzy. Jednotlivé prvky mají tvar žlábků. Díky tomu je voda nucena stékat nejkratší cestou mimo a mimo styčné spáry.

Střešní krytina z pálené tašky se používá přes 4 tis. let. Díky nehořlavosti začala postupně nahrazovat dřevěné šindele a podobné materiály. Zprvu se vyráběly ploché tašky bez profilace, které se dochovaly do dnešní doby v podobě bobrovek.

Kolem roku 1500 se objevují pálené tašky tvarované jen v podélném směru – jednodílné esovky.

Snaha přidat střešní krytině větší těsnící funkci a možnost použít krytinu u nižších střešních sklonů vedla ke vzniku tvarované a drážkované tašky, která byla nazvaná drážková taška. Vznik drážkové tašky – profilovaná taška s boční a hlavovou drážkou, je spojen s Francií s rokem 1840 a se jmény bratrů Gilardoniových.

První betonová taška se objevuje v roce 1844. Vyrobil jí jihoněmecký podnikatel Adolph Kroher v Staudachu. Při její výrobě používal vlastní cement vyrobený z pálených minerálů a usazenin z okolí Staudachu a z ostrého písku tyrolského Ache. Tyto tašky byly vyráběny ve dvou tvarech – kosočtvercovém a tvaru písmene S (esovka).

Tyto tašky vykazovaly nízký stupeň nasákavosti, vysokou odolnost proti mrazu, vysokou pevnost a byly levné. Dalším mezníkem ve vývoji betonové tašky byl rok 1912, kdy v Anglii společnost Redland zahájila pásovou výrobu betonových tašek. Největší rozmach přinesla poptávka po cenově dostupné kvalitní krytině v poválečném období.