Krytina z betonových tašek – pokládka
Příprava střechy před pokládkou střešní krytiny
Utěsnění kontralatě těsnicí pěnou pod kontralatě
1. Rozměření střechy
Samotné pokládce tašek předchází rozměření střechy a zhotovení vhodného podstřeší. U střech s nižším střešním sklonem a v místech s nepříznivými klimatickými a místními podmínkami se nad krokvemi zhotovuje celoplošné dřevěné bednění, na které se pokládá doplňková hydroizolační vrstva – střešní fólie.
2. Osazení kontralatí
Následně se osazují kontralatě. Kontralatě se umisťují nad krokve, tj. kolmo na okapní hranu. Kontralatě se připevňují ke krokvím nejčastěji dostatečně dlouhými hřebíky. V těch případech, kdy existuje zvýšené riziko průniku vody pod krytinu z důvodu větrem hnaného deště nebo zafoukání prachového sněhu, utěsňují se perforace střešní fólie v oblasti kontralatí vhodnými střešními doplňky, jako např. těsnicími páskami nebo těsnicí pěnou pod kontralatě apod.
Pomocí kontralatí se ve střešním plášti vytváří vzduchová vrstva, která umožňuje větrání střechy, které odvádí případnou vlhkost (vodní páru, která se může během roku ve střešním plášti vyskytnout) do okolního venkovního prostředí.
Aby bylo větrání dostatečně účinné, musí být zvolena dostatečná výška kontralatě. U běžných střech s délkou krokví do 10 m je výška kontralatě 40 mm dostačující. U střech s délkou krokví přes 10 m nebo u střech objektů, kde lze očekávat vyšší zatížení střešního pláště vzdušnou vlhkostí, např. prádelny, textilní výroba apod., se výška kontralatí zvyšuje.
3. Montáž střešních latí
Dále následuje montáž střešních latí, které se osazují na kontralatě rovnoběžně s okapní hranou směrem od okapu k hřebeni.
Maximální přípustná vzdálenost střešních latí je určena sklonem střechy a příslušným modelem betonové tašky. Čím menší je střešní sklon, tím jsou střešní latě víc u sebe.
Podle délky krokví, sklonu střechy a modelu betonové tašky se vypočítá optimální vzdálenost střešních latí tak, aby nebyla překročena maximální možná vzdálenost střešních latí a současně aby nebylo nutné betonové tašky v poslední řadě pod hřebenem řezat.
Od celkové délky krokve se odečte vzdálenost střešních latí první řady tašek v okapní hraně VLO (u většiny modelů betonových tašek je VLO 330 mm, což zaručuje běžný přesah tašek do střešního žlabu cca 70 mm – změnou VLO lze přesah upravit podle místních podmínek). Dále se od celkové délky krokve odečte „konstanta“ v hřebeni VLH, která je u většiny modelů betonových tašek 40 mm. Zbylá délka krokve se pak rozpočítá na požadovaný počet řad tašek tak, bylo dodrženo minimální délkové překrytí tašek dle sklonu střechy a modelu tašky.
U delších krokví je možné vypočítat optimální vzdálenost střešních latí bez větších problémů. U krátkých krokví může ale nastat taková situace, že aby bylo zajištěno minimální délkové překrytí tašek, bude nutné tašky v poslední řadě pod hřebenem (zkrátit) řezat. Obdobně v případě sedlových střech s krajními taškami se musí počítat s tím, že výřez v bočním lemu určuje minimální vzdálenost střešních latí, kdy lze ještě krajní tašky použít.
V těch případech je možné buď upravit boční lem krajní tašky, nebo řezat (zkrátit) tašky v poslední řadě pod hřebenem.
Jakmile je známá vzdálenost střešních latí, pomocí šňůrovače se na kontralatích umístí značky, na které se osazují střešní latě (tzv. vodorovné šňůrování). Střešní ladě se osazuji směrem od okapu k hřebeni, přičemž spodní namontované střešní latě slouží pro pohyb po střeše.
4. Svislé vertikální šňůrování
Jakmile jsou střešní latě osazeny, následuje svislé vertikální šňůrovaní, které je základem bezvadného a opticky dokonalého pokrytí střechy taškami.
Nejprve se stanoví optimální krycí šířka tašek. Ta se zjistí tak, že se na střešní lať položí řada jedenácti základních tašek a zjistí se rozměr přes deset základních tašek, v tzv. sraženém položení a pak v tzv. roztaženém položení. Sražené a roztažené položení umožňuje u betonových tašek vůle ve vodní a krycí drážce (boční překrytí tašek).
Pro zjištění hodnoty roztaženého položení Cwd a hodnoty sraženého položení Cwc je vhodné použít svinovací metr. Ten se jednoduše zachytí ve vodní drážce 1. tašky a výsledná hodnota se odečte dle polohy vodní drážky 11. tašky jak v roztaženém, tak i sraženém položení.
Hodnota Cwd a hodnota Cwc se sečtou a výsledek se vydělí 20. Tím se zjistí optimální krycí šířka pro jednu základní tašku.
Příklad:
Měřením byla zjištěna hodnota krycí šířky přes 10 základních tašek v roztaženém stavu Cwd 2990 mm a hodnota krycí šířky přes 10 základních tašek ve sraženém stavu Cwc 3010 mm.
Optimální krycí šířka pro jednu tašku pak je:
(Dwd + Cwc) : 20 = (2990 + 3010) : 20 = 6000 : 20 = 300 mm = 30 cm
Jakmile je stanovena optimální krycí šířka pro jednu základní tašku, následuje svislé šňůrování.
Nejprve se na střešní latě vytyčí kontrolní linie pravého úhlu, tj. přímka, která je kolmá na okapní hranu. Linii pravého úhlu na střeše provedeme jednoduše pomocí střešní latě se dvěma hřebíky, která nám nahradí kružítko používané při rýsování. Na spodní okapové střešní lati zvolíme výchozí bod, od kterého vlevo a vpravo vyznačíme optimální krycí šířku pro tři sloupce základních tašek: bod 1 a bod 2. V našem případě se jedná o 3 x 30 cm = 90 cm. Pomocí střešní latě s hřebíky kolem bodu 1 a bodu 2 opíšeme kružnicí. Průsečíkem obou kružnic vznikne bod, který po spojení s výchozím bodem tvoří linii pravého úhlu k okapní hraně. Rovnoběžně s linií pravého úhlu pomocí šňůrovače vyznačíme na střešních latích značky pro pokládku tří sloupců základních tašek. V našem případě je rovnoběžná vzdálenost s linií pravého úhlu 90 cm.
5. Pokládka střešních betonových tašek
Pokládka betonových tašek je poměrně jednoduchá. Tašky se pokládají na střešní latě. Aby tašky na střešních latích držely, jsou na spodní straně opatřeny závěsnými ozuby.
Tašky se kladou po „sloupcích“ směrem od okapní hrany k hřebeni – pokládají se na střešní latě zprava doleva. Levý okraj každé 3. tašky se rovná na značky na střešních latích. U betonových tašek se nejčastěji pokládají tři sloupce tašek současně.
Tašky se kladou přes sebe s dostatečným délkovým překrytím ve směru stékající vody a s bočním překrytím ve směru rovnoběžně s okapní hranou. Délkové překrytí určuje vzdálenost střešních latí. Požadované minimální délkové překrytí závisí na sklonu střechy a příslušném modelu betonové tašky. U betonových tašek se nejčastěji pohybuje mezi 80 mm až 140 mm. Minimální délkové překrytí uvádějí výrobci ve svých technických podkladech.
Pro jistotu se pak během pokládky kontroluje dodržení optimální krycí šířky přes 10 základních tašek. Tím je zaručena pokládka betonových tašek s dostatečnou vůlí.
Důvodem pro pokládku s dostatečnou vůlí je skutečnost, že v létě může teplota povrchu tašek přesahovat +70 °C, a naopak v zimě může klesnout až na -25 °C.
venkovní teploty
Přitom teplotní součinitel délkové roztažnosti betonu je srovnatelný s teplotním součinitelem délkové roztažnosti oceli.
α – teplotní součinitel délkové roztažnosti
α– pro beton: 10 x 10 -6 [ 1/K]
α– pro ocel: 12 x 10 -6 [ 1/K]
Pokud jsou tašky na střeše příliš „sražené“, dochází k odlamování růžků tašek v oblasti předního řezu.
