Skladba podlahového souvrství

Podlahové souvrství, u staveb bytové a občanské výstavby, se nejčastěji skládá z následujících vrstev ve směru od hrubé podlahy, ne vždy ale musí být všechny navrženy.

vyrovnávací vrstva
tepelná nebo kročejová izolace
separační vrstva
roznášecí vrstva podlahy – potěr nebo montovaná konstrukce
- vytápěná
- nevytápěná
nášlapná vrstva

1. Vyrovnávací vrstva

Vyrovnávací vrstva slouží ke srovnání nerovností podkladu před prováděním potěru nebo pokládání tepelné nebo kročejové izolace. Nerovnosti mohou být nepřesnosti podkladu, které by vedly k nerovnoměrné tloušťce potěru nebo se může jednat i o rozvody instalací, které není možné vyrovnávat ve vrstvě tepelné izolace. rVyrovnávací vrstva podlahy se zpravidla provádí z lehkého betonu, který jako vylehčující přísady obsahuje granulát z expandovaného polystyrenu, perlit nebo keramzit. Vyrovnávací vrstvy ze sypkých materiálů se nedoporučují, jelikož cyklickým zatížením se může vyrovnávací vrstva podlahy postupně přemisťovat, což může vést k poruchám v potěru.

2. Tepelná a kročejová izolace

Jako izolační materiály se dnes používají desky z expandovaného polystyrenu nebo z minerální vlny. Pod oběma materiály se skrývá celá řada produktů s různými tepelněizolačními vlastnostmi, útlumem kročejového hluku a tuhosti desek.

Tuhost izolační desky zásadně ovlivňuje současné návrhy podlahových skladeb, zejména pro pasivní domy, které přináší velké tloušťky tepelných izolací. U tepelných izolací se hodnotí jejich stlačitelnost při návrhovém zatížení. Pro běžné zatížení u občanských staveb se požaduje stlačitelnost celého izolačního souvrství do 3 mm. Tyto hodnoty jsou uvedeny v technických listech izolačních produktů. Při dodržení maximální stlačitelnosti pro souvrství lze snadno navrhnout tloušťku potěru dle Tabulky 6 v ČSN 74 4505.

3. Separační vrstva

Desky expandovaného polystyrenu

Desky EPS jsou nejpoužívanějším materiálem pro podlahové konstrukce a dělí se do několika kategorií.

Desky z pěnového polystyrenu bez schopnosti tlumit kročejový hluk se označují EPS 100, EPS 150, EPS 200. Číslo vyjadřuje potřebné napětí pro stlačení desky o 10%. Pevnější struktura desky má zároveň vliv na součinitel prostupu tepla, kdy desky s vyšší tuhostí mají lepší tepelně izolační parametry. Ty mohou být dál ovlivněny použitým druhem suroviny – bílý EPS nebo grafitový EPS.

Desky z pěnového polystyrenu se schopností tlumit kročejový hluk se označují EPS 4000, EPS 5000, EPS 6500. Číslo vyjadřuje, pro jaké maximální plošné zatížení se mohou použít. Elastifikace je proces, při kterém se polystyrenový blok stlačí v lisu a tím dojde k porušení vnitřního i povrchového napětí jednotlivých kuliček v desce. Materiál je pak, po nařezání na desky, schopen tlumit kročejový hluk. Vzhledem k elastifikaci desky není možné vyjádřit stlačení desky pomocí lineární deformace od zatížení, výrobci tedy udávají stlačení při maximálním zatížení pro jednotlivé vyráběné tloušťky EPS.

Obyčejný expandovaný polystyren není schopen tlumit kročejový hluk. Speciální polystyrenové desky se používají i pro upevňování rozvodů podlahového vytápění, k tomu se nejčastěji používají speciálně tvarované desky, které mají na povrchu prvky a mezi ně se upevní otopné elementy. Důležitým parametrem polystyrenové izolace je její tuhost, současné návrhy podlahových skladeb, zejména pro pasivní domy, přináší velké tloušťky tepelných izolací. U tepelných izolací se hodnotí jejich stlačitelnost při návrhovém zatížení. Pro běžné zatížení u občanských staveb se požaduje stlačitelnost celého izolačního souvrství do 3 mm. Tyto hodnoty jsou uvedeny v technických listech izolačních produktů. Při dodržení maximální stlačitelnosti pro souvrství lze snadno navrhnout tloušťku potěru dle Tabulky 6 v ČSN 74 4505.

Desky z minerální vlny

Desky z minerální vlny se v podlahových konstrukcích používají výhradně k útlumu kročejového hluku. Oproti deskám z EPS jsou ale náchylnější na poškození v průběhu pokládky a provádění potěru. U desek z minerální vlny je dosaženo maximálního stlačení už při menším zatížení než u desek z EPS. V parametrech útlumu kročejového hluku jsou srovnatelné s deskami elastifikovaného EPS a proto není jejich použití, u podlahových konstrukcí, tak masivní jako u EPS.

4. Roznášecí vrstva podlahy

Roznášecí vrstva podlahy tvoří podklad pod nášlapnou vrstvu. Bývá tvořena potěrem nebo montovanou konstrukcí, to se týká hlavně systémů suché výstavby.

Potěry

Podlahové potěry se dělí podle složení na cementové a anhydritové potěry. Tloušťka prováděné vrstvy bývá mezi 30 – 80 mm. U potěrů se hodnotí pevnost v tlaku a pevnost v tahu za ohybu, která je i nejdůležitějším parametrem pro únosnost potěrů prováděných na izolačních vrstvách. Vyšší pevnost v tlaku za ohybu umožňuje redukci tloušťky potěru, při stejném zatížení, i o několik centimetrů. To má pozitivní vliv na rychlejší vysychání potěrů a rychlejší průběh stavby.

Podlahové potěry je možné připravovat přímo na stavbě mícháním písku a cementu v předepsaném poměru, je zde ale velké riziko technologické nekázně a nedefinovatelné kvality hotového potěru. Proto se dnes používají zejména průmyslově připravené potěry vyráběné podle normy ČSN EN 13813 s neustálou kontrolou výroby. Potěrové materiály se označují v souladu s touto normou a jsou tak okamžitě jasné vlastnosti potěru.

Např. CA-C25-F5, jedná se tedy o potěr CA – potěr ze síranu vápenatého – anhydritu s pevností v tlaku 25 MPa a pevností v tahu za ohybu 5 MPa. Podobně potěr CT-C30-F5, CT – potěr cementový s pevností v tlaku 30 MPa a pevností v tahu za ohybu 5 MPa.

Rozdělení potěrů podle konstrukce podlahy

Připojený potěr

Skladba podlahy s připojeným potěrem se používá zejména u konstrukcí, kde nejsou žádné požadavky na tepelnou a zvukovou izolaci. Dále u rekonstrukcí, kdy se stávající potěr vyrovnává a kdy je požadováno minimální navýšení od hrubé podlahy. Podklad musí být dostatečně pevný, povrchově zdrsněný, bez mastnot, bez trhlin, suchý a čistý. Vždy se musí nanést spojovací můstek dle výrobce k zajištění přídržnosti. Minimální tloušťka potěru je 30 mm.

Obr.: Připojený potěr

Oddělený potěr

Skladba podlahy s odděleným potěrem se používá zejména u konstrukcí, kde nejsou žádné požadavky na tepelnou a zvukovou izolaci, ale potěr není možné k podkladu připojit. V podkladu mohou být trhliny, které by se mohly projevit v novém potěru nebo není možné zajistit přídržnost ke stávajícímu podkladu. To se týká také rekonstrukcí, kdy se stávající potěr vyrovnává a kdy je požadováno minimální navýšení od hrubé podlahy. Podklad musí být dostatečně únosný. Vždy musí být položena separační vrstva z PE fólie nebo voskového papíru a po obvodu místnosti musí být osazeny okrajové dilatační pásky z pěnového polyethylenu. Tako provedený potěr může, vlivem tepelných cyklů, dilatovat nezávisle na podkladu. Minimální tloušťka potěru je 30 mm.

Obr. Oddělený potěr

Potěr na tepelné a kročejové izolaci a vytápěný potěr

Skladba podlahy s vytápěným potěrem na tepelné a kročejové izolaci je velmi často používaná skladba v bytové a občanské výstavbě. Po obvodu místnosti musí být osazeny okrajové dilatační pásky z pěnového polyethylenu.

Na hrubou podkladu se položí desky tepelné nebo kročejové izolace z polystyrenu nebo minerální vlny a dorazí se k okrajovým páskám. Na izolaci se položí separarační vrstva z PE fólie nebo voskového papíru a následně se instalují rozvody podlahového vytápění. V případě, že se rozvody podlahového vytápění upevňují do speciální systémové desky, nepokládá se už separační vrstva z PE fólie.

Na hotové rozvody podlahového vytápění se provede podlahový potěr.

Minimální tloušťka potěru se v tomto případě stanovuje na 30 mm od horní hrany otopné trubky, v praxi to znamená, že celková tloušťka potěru na podlahovém vytápění je 55 mm.

Obr. Potěr na tepelné a kročejové izolaci a vytápěný potěr

5. Nášlapná vrstva

Nášlapná vrstva tvoří povrch celého podlahového souvrství a přicházíme s ní do přímého kontaktu. Není tedy divu, že se na ni kladkou vysoké požadavky, ať už z hlediska estetiky ale i užitných vlastností.

Nášlapné vrstvy se dělí podle druhu materiálu na: