Provádění ETICS

Rozhodující technologické operace při provádění ETICS jsou:

• příprava podkladu
• lepení desek tepelné izolace
• kotvení hmoždinkami
• provádění základní vrstvy
• provádění konečné povrchové úpravy

Před prováděním ETICS  je potřeba věnovat pozornost podkladu. Řádně ho připravit, aby byla zajištěna soudržnost mezi nosnou konstrukcí (podkladem) a ETICS.

Příprava podkladu

Tento důležitý technologický krok je řešen ve stavební dokumentaci ETICS -  projektu zateplení.

Při provádění omítkářských prací a odpovídající čas po jejich skončení musí být teplota vzduch a podkladu nad +5 °C, optimální teplota pro omítání je +20 °C. Maximální možná teplota pro provádění omítek je pro vzduch i podklad +30 °C.

Podklad musí být suchý únosný, soudržný, bez prachu a uvolněných částí. Pokud je podkladem přímo nová nosná konstrukce, nevyžaduje se žádná zvláštní příprava. U starších podkladů se zkouší přídržnost omítek a povrchových úprav, která je stanovena minimálně na 200 kPa, lokálně může klesnout na 80 kPa.

V případě silně nasákavých podkladů se používá základní penetrační nátěr ke snížení nasákavosti a zajištění přídržnosti lepicí hmoty.

V místech, kde je stávající omítka oddělena od nosné konstrukce se musí omítka odstranit a provést nová.

Pozornost je potřeba věnovat i vzlínající vlhkosti a biotickému napadení podkladu, které by mohlo taktéž zapříčinit porušení soudržnosti lepicí hmoty s podkladem.

Lepení izolačních desek

Způsob lepení izolačních desek je popsán technologickým předpisem výrobce systému. Při lepení izolační desek se nanáší lepicí hmota ručně nebo strojně na desky, anebo na podklad. Musí být dodrženo výrobcem minimální pokrytí desky lepidlem. Zpravidla bývá 40%. Při lepení izolačních desek z minerální plsti musí být nejprve lepicí hmota vtlačena v tenké vrstvě do vláken desky.Následně se nanáší ve vrstvě pro přilepení na podklad. Izolační desky z minerální plsti s kolmým vláknem (lamely) musí být podlepeny celoplošně. Při lepení izolačních desek je maximální povolená vrstva podlepení 20 mm. V případě větších nerovností se musí podklad v předstihu vyrovnat jádrovou omítkou nebo použít silnější izolační desky. Lepení izolantu ve více vrstvách se na základě technického schválení systému nepřipouští.

Způsoby lepení izolačních desek:

• Ruční nanášení
• rámeček a lepicí terče
• celoplošné lepení

• Strojní nanášení
• rámeček a trapézový vzor
• cpásovitý nános na podklad

Kotvení izolačních desek

Rozmístění a počet talířových hmoždinek vyplývá z ČSN 73 2902 Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS) - Navrhování a použití mechanického upevnění pro spojení s podkladem. Statik s využitím této normy, zpracuje kotevní plán. Druh hmoždinek, které je možné do systému použít je uveden v platném technickém schválení ETICS. Pro kotvení tepelně izolačních systémů se používají talířové hmoždinky.

Rozdělení talířových hmoždinek:

• dle druhu montáže:
• Talířové hmoždinky se zatloukacím trnem
• Talířové hmoždinky se šroubovacím trnem
• Talířové hmoždinky nastřelovací

• dle druhu použitého trnu:
• s plastovým trnem
• s ocelovým trnem
• s kombinovaným trnem

Talířové hmoždinky se umístí do předvrtaného otvoru a podle druhu hmoždinky se trn buď zatluče, zašroubuje nebo nastřelí tak, aby talířek hmoždinky lícoval s  povrchem izolantu.

Požadavek na minimalizaci tepelných mostů si vynutil používat tzv. zapuštěný způsob montáže hmoždinek. Hmoždinka se při montáži umístí do předvrtaného otvoru a pomocí speciálního nástroje dodávaného výrobcem hmoždinky se provede její zapuštění cca. 15 – 20 mm pod povrch fasády. Následně se talířek zakryje systémovou zátkou. Ta musí lícovat s povrchem izolantu. Nesmí být ani více zapuštěná. To by se projevilo vykreslováním talířů hmoždinek.

Technologický předpis výrobce systému předepisuje velikost talíře hmoždinek, který může být rozšířen ze standardních 60 mm na 90 mm pro desky z minerální vlny s podélnými vlákny. U desek z minerální vlny s kolmými vlákny musí být talíře 140 mm.

Základní vrstva

Provádí se zpravidla na ukotvený izolant a skládá se ze stěrkové hmoty a výztuže. V současné době některé systémy umožňují použití izolační desek z minerální vlny s nízkou pevností v tahu kolmo k povrchu desky. V takovém případě může být technologickým předpisem výrobce nařízeno kotvení přes základní vrstvu.

Hlavní funkcí základní vrstvy je rovnoměrné roznesení napětí od tepelných cyklů fasády a zamezení vzniku trhlin, dále zajišťuje mechanickou a požární odolnost ETICS.

Tloušťka základní vrstvy se řídí platným technickým schválením systému a technologickým předpisem výrobce.

Výztuž je speciální tkanina s impregnací proti působení zásaditého prostředí, které se nachází uvnitř základní vrstvy. Různé druhy se liší velikostí oka a zároveň plošnou hmotností. Příslušné typy tkanin pro ETICS jsou opět uvedeny v platném technickém schválení výrobce systému.

Základní vrstvu lze provádět ručně i strojně. Při ručním nanášení se nanesou ozubeným hladítkem 2/3 plánované vrstvy stěrkové hmoty, následně se do povrchu takto nanesené vrstvy vtlačí předepsaná výztužná tkanina. Při napojení se překrývá o 100 mm. Následně se nanese další vrstva stěrkové hmoty, kterou se tato vrstva dorovná do konečné tloušťky. Výztužná tkanina musí být umístěna ve 2/3 základní vrstvy, blíže k líci systému. Základní vrstva musí být vždy provedena v jednom kroku, stěrková hmota se tedy nanáší vždy metodou čerstvá do čerstvé.

Maximální přípustná tolerance nerovnosti povrchu základní vrstvy je určena typem vrchní omítky. Doporučuje se aby mezi latí délky 1 m položené na povrch základní vrstvy nepřevyšovala velikost zrna omítky více jak o 0,5mm. Tedy u omítky se zrnitostí 1,5 mm se doporučuje maximální odchylka od místní rovinnosti 2 mm.

Skladba a tloušťka základní vrstvy má zásadní vliv na mechanickou i hydrotermickou odolnost ETICS, proto je na její provádění kladen velký důraz.

Penetrace základní vrstvy a provádění omítek

Před vlastní aplikací omítek se povrch základní vrstvy opatří nátěrem systémovou penetrací – základním nátěrem. Ta má za cíl zajistit přídržnost následně nanášených omítek k základní vrstvě, snížit a sjednotit její nasákavost pro prodloužení zpracovatelnosti omítek. Obvykle se používá probarvená penetrace totožná s odstínem zvolené omítky.

Zrnitost omítek pro ETICS se nejčastěji pohybuje v tloušťkách od 1,5 mm do 3 mm.

Podle složení se omítky pro ETICS dělí na:

• suché – pytlované (minerální)
• pastovité (silikonové, silikátové, akrylátové)

Minerální omítky

Minerální omítky patří k tradičním používaným materiálům. Dodávají se jako suchá směs, kterou lze, po přidání záměsové vody, nanášet většinou nerezovým hladítkem na připravenou základní vrstvu, opatřenou penetračním nátěrem. Tenkovrstvé minerální omítky se musí obvykle ošetřit fasádním nátěrem, který je chrání před povětrnostními vlivy.

Dnes tento typ omítek pro ETICS  je vytlačován pastovitými omítkami.

Pastovité omítky

Pastovité omítky se dodávají jako hotová tónovaná směs v kbelíku a jsou po promíchání připravené k okamžitému použití. Nanáší se na připravenou základní vrstvu opatřenou penetračním nátěrem za pomoci nerezového hladítka v tloušťce odpovídající velikosti zrna omítky nebo nástřikem odpovídající stříkací pistolí.

Materiálová báze: akrylátová, silikátová a silikonová

Struktura: točená (zatíraná), rýhovaná (mnichovská)

Zrnitost: 1,5;2 a 3 mm

Nanáší se na připravenou základní vrstvu penetračním nátěrem za pomoci nerezového hladítka v tloušťce odpovídající velikosti zrna omítky nebo nástřikem odpovídající stříkací pistolí. Povrch se před nanesením omítky penetruje systémovým základním nátěrem. Po nanesení se povrch strukturuje plastovým nebo houbovým hladítkem v závislosti na velikosti zrna.