Okna – dle typu materiálu

Plast

Plasty známé také pod názvem plastické hmoty, označují řadu syntetických, polymerních materiálů, jejichž společnou vlastností je přechod do plastického stavu působením tepla.

Polyvinylchlorid byl objeven již v roce 1872 a od počátku minulého století je používán pro výrobu různých předmětů, nejprve jako měkčený a od konce 50tých let jako neměkčený pro výrobu profilů oken a dveří.

Výroba PVC (polyvinylchloridu) se provádí radikálovou polymerací vinylchloridu. PVC je termoplastický polymer (bílý prášek), je ve vodě nerozpustný a odolný vůči všem anorganickým chemikáliím, rozpouští se v některých organických rozpouštědlech.

Kompozit

Kompozit je profilový systém, vyrobený v nosné části z kompozitního materiálu (speciální vláknitý kompozit RAU-FIPRO). Konstrukci nosné části tvoří integrovaná výztuha (IVS) v celém průřezu profilu. Z kompozitu je vyroben koextruzí celý profil kromě pohledových ploch, které jsou ze základní směsi PVC s povrchem HDF.

Výborné mechanické vlastnosti profilu lze využít ve prospěch tepelněizolačních vlastností profilu, a tudíž nemusí být použita ocelová výztuha v rámu, která má tendenci rám ochlazovat. Tento materiál budoucnosti umožňuje vyrábět prvky velkých rozměrů, a to s mimořádnými tepelněizolačními vlastnostmi. Více než dvojnásobná hodnota modulu pružnosti předurčuje tento materiál k výrobě prvků až do velikosti 10 m.

Oproti standardním PVC materiálům dosahuje výrazně lepších vlastností tím, že odolává větším hodnotám působícího napětí. Nespornou výhodou je proto možnost využití tmavých odstínů barev i na velké prvky, které se díky tomuto materiálu nekroutí.

Hliník

Hliníkové prvky jsou součástí moderní architektury. Čisté linie a možnost tvořit konstrukce do velikosti desítek metrů předurčují tento materiál pro stavby s vysokou potřebou prosvětlení. Jsou tedy bezesporu vhodné pro moderní a designové domy. Materiál svým vzhledem umocňuje dojem luxusu. Díky využití jedinečných metalických barev si tyto prvky oblíbili architekti s nejnáročnějšími požadavky.

Předností hliníkových oken je mimořádná pevnost, minimální údržba, bezpečnost a především trvanlivost. Hliníková okna mají přesnou konstrukci, hliník drží svůj tvar po celá léta a nedochází tak k deformacím. Hliníkové fasády budov s velkým proskleným prostorem navíc šetří elektrickou energii za umělé osvětlování interiérů. Hliníkové prvky jsou vhodné především do frekventovaných úseků domů, úřadů či provozních budov. Své místo si díky neotřelému, luxusnímu vzhledu najdou také u vyznavačů kvalitního designu. Hliníkové rámy s nehořlavou výplní a speciálním sklem se využívají na protipožární výplně otvorů.

Dřevo

Dřevo je přírodní materiál. V oblasti výroby oken se používalo převážně v letech minulých. Postupně ho nahrazovaly prvky z plastu, hliníku a kompozitu. Své opodstatnění ovšem nachází i v dnešní době, a to hlavně při rekonstrukcích historické zástavby, ale také při budování nové výstavby. Má dobré tepelněizolační vlastnosti a přirozený vzhled.

Nevýhodou dřevěného materiálu je nutnost jeho pravidelné údržby. Na rozdíl od plastových, kompozitových nebo hliníkových prvků je potřeba udržovat povrchové krycí vrstvy tak, aby časem nedocházelo k degradaci samotného dřeva. Impregnační prostředky a jejich užití vždy předepisuje výrobce oken. Pro zvýšení trvanlivosti proti vnějším povětrnostním vlivům bývají prvky opatřeny na exponovaných místech hliníkovou okapnicí.

Dřevěné prvky se doporučuje navrhovat spíš do suchých prostor z důvodu nepatřičných objemových změn a snížení životnosti materiálu.