Historie střešních oken

Bez střešních oken si v dnešní době umí podkroví svého domu představit jen málokdo. Podkrovní prostory byly odjakživa místem, kde nebylo potřeba světlo a čerstvý vzduch jednoduše proto, že sloužily na skladování věcí, věšení prádla nebo jako komůrky chudých. Udělat z podkroví luxusní obytný prostor bylo ještě před 150 lety nemyslitelné. Jenže časy se mění a 21. století je stoletím luxusního podkrovního bydlení. Kořeny vývoje střešních oken jsou ovšem pořádně hluboké.

Poprvé se kombinace dřeva a skla v jakýchsi okenních rámech začala používat v antice, která i v tomto předběhla svou dobu. Jedny z nejstarších okenních archeologických nálezů pochází ze slavných Pompejí. Ve starém Římě se používala tzv. atria, zastřešené dvory s prosklenou střechou, díky které mohlo do těchto významných římských domů dopadat sluneční světlo.

Skleněná okna se v dalších stoletích příliš často neobjevovala a jejich rozšíření přišlo až s rozvojem sklářského řemesla, ke kterému dochází po roce 1000. Většina oken se v té době vyráběla pro potřeby církve, protože právě církev byla ve středověku tou nejbohatší a nejmocnější silou. Všichni známe gotické katedrály s množstvím vysokých a respekt vzbuzujících oken. Skleněné výplně byly tehdy složené z malých tabulek pospojovaných olovem v dřevěném rámu.Až  ve 14. století se začalo používat zasklívání oken skleněnými terčíky u domů a veřejných míst. V 16. století začala šlechta používat okna s pravoúhlým čirým sklem, začaly se objevovat různé tvary a stále častěji i okna, která bylo možné otevírat.

Velkým milníkem pro rozvoj střešních oken bylo 19. století, kdy docházelo k rozvoji světlíků. Ty měly přinést více světla do soukromých domů i průmyslových objektů a lze je tak považovat za přímé předchůdce střešních oken. V roce 1894 si nechali vynálezci P. Saar a A. Schmeil zaregistrovat patent, který světlíky vylepšoval o možnost vnitřního otevírání.

V průběhu 20. století se s podkrovím odvažuje pracovat stále větší množství architektů a především bohatí a vlivní lidé si začínají dopřávat luxusnějších půdních místností. Zpočátku jde sice stále jen o druhořadé prostory s jednoduchým technickým řešením, ale vývoj žene dopředu hlavně potřeba dostat do nich světlo. První polovina 20. století proto přináší doslova záplavu patentů v oblasti konstrukce domu a osvětlování jeho jednotlivých částí.

Do vývoje moderního bydlení promluvil i Villum B. K. Rasmussen, mladý technik z Dánska. Ten v roce 1941 založil společnost V. KANN RASMUSSEN a CO., jejímž hlavním posláním podle něj bylo „přispět ke zlepšování světelných podmínek v domovech a pracovnách na celém světě.“

Nejprve vyvinul zvláštní typ prosklené střechy, což byl ovšem už jen krůček od prvního střešního okna dnešního typu. Nazval ho VELUX, protože mělo přinášet vzduch (latinsky Ventilation) a světlo (latinsky Lux). Celkově si nechal dánský vizionář vystavit 55 patentů a zaregistrovat 9 unikátních designů.

Rasmussenova firma začala udávat trendy ve světě střešních oken jen pár let po svém vzniku. Dnes už je samozřejmě vše složitější a trh se střešními okny rozhodně netvoří jediná značka. V 70. letech došlo k velkému nárůstu popularity střešních oken, která přestala být výsadou bohatých. Postupně se objevily další značky: německé Roto, v Polsku Fakro, v Maďarsku Rooflite a celá řada dalších.  A po vzoru V. K. Rasmussena nechce žádná z nich zanedbávat vývoj a do inovací se proto investují nemalé finanční prostředky.

Dnešní střešní okna od předních světových firem mají špičkovou kvalitu a vydrží i desítky let. Zákazníci mají navíc obrovský výběr: existují kyvná i výklopně-kyvná okna, okna dřevěná i plastová, okna do ploché nebo profilované střešní krytiny. Ke všemu lze sehnat spoustu doplňků od dálkového ovládání po nejrůznější typy žaluzií.