Význam a užití DT (Digital Twin)

Dynamická digitální dvojčata jsou základem celé řady tzv. chytrých (Smart) konceptů. Tato chytrost spočívá v propojení digitálního modelu stavby s množstvím sensorů a periférií a dalších analytických řídicích systémů postavených na konceptu strojového učení. Získané informace a naprogramované pokyny z digitálního dvojčete pak ovlivňují dvojče reálné pomocí kontrolních mechanismů. Příkladem může být vypnutí poškozeného výtahu, regulace teploty v místnosti na základě senzorů v kombinaci s předpovědí počasí apod. Zcela zásadní je udržovat digitální dvojče aktuální.

Pokud například nedodáme novou verzi digitálního modelu zahrnující změny dispozice při úpravě interiéru, pak jistě dynamické dvojče nebude teplotu regulovat správně. Zde je před námi budoucnost, kterou často známe z různých sci-fi filmů, avšak postupně aplikovaná do reálného života.

Digitální dvojčata však nejsou izolovaná, ale jsou vzájemně propojována do systémů a ty následně agregovány do tzv. digitálního vystavěného prostředí. Vznikající digitální dvojčata tedy musí mít i přívlastek propojená, aby je bylo možné postupně slučovat do větších celků. A to jak podle území, tak podle dalších vazeb, které jsou běžné z reálné podoby. Prvním příkladem jsou stavební komplexy složené ze vzájemně propojené množiny staveb (např. nemocnice, elektrárna). Druhým jsou jednotlivé systémy technické a dopravní infrastruktury tvořící vlastní systémy a subsystémy (např. kanalizace, vodovody, silnice, železnice).

Digitální vystavěné prostředí je relativně vzdálený cíl (pravděpodobně v řádu desítek let), avšak je velmi důležité začít postupně, věrohodně a především standardizovaně sbírat a vytvářet digitální informace pro jednotlivé stavby. Již dnes je možné na základě digitálních dvojčat poskytovat zajímavé služby a významně si v budoucnu zlepšovat prostředí pro život (např. Smart Cities).